Od chvíle kdy se před méně, než sto lezy objevily, žádná jiná válečná technologie neovlivnila historii, tak jako tanky. Byly nasazeny v každém konfliktu 20. a 21. století a v současné době nic nenaznačuje, že by měly vyklidit bitevní pole.
Pojďme se podívat na jedno z nejlepších a zároveň nejděsivějších „stíhačů tanků“ Ferdinand/Elefant.
SdKfz 184, vlastním jménem Ferdinand, byl těžký stíhač tanků vyvinutý a zároveň sériově vyráběny firmou Porche. Tento děsivý tank byl používaný německou armádou za 2. světové války. Naháněl takovou hrůzu, že se jeho jméno stalo pro vojáky Rudé armády synonymem pro všechny nepřátelské stíhače tanků. Roku 1943 byl poprvé nasazen na východní frontě, vzhledem k tomu, že se u něj projevovaly určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny pečlivé a velice důkladné přestavbě. Vylepšená varianta stroje dostala nové jméno, Elefant.
Tank se skládal z 200mm silného čelního pancíře nástavby, 100mm čelního pancíře trupu, 80mm pancíře zadní části nástavby. Vzhledem k tomuto extrémně silnému pancíři se i značně zvýšila původní hmotnost tanku. Při plném naložení municí a palivem vážil neuvěřitelných 70 tun. Což se samozřejmě podepsalo na jeho rychlosti a velice vysoké spotřebě paliva.
V době první nasazení do boje neexistoval však stroj, který by dokázal zepředu prorazit pancíř nebo tank nějak ohrozit na libovolnou vzdálenost, dokonce i ke konci války představoval při čelním souboji stále neporazitelného nepřítele. Z toho důvodu, pokud se nějaký tank dostal do čelního souboje s Elefantem, místo pokusu o souboj se snažil raději rychle zmizet z bojiště spoléhajíc na rychlost. Jsou dokonce zaznamenány i případy, kdy se posádka stojící tváří v tvář Elefantu ihned vzdala a opustila stroj, než aby čelila jisté likvidaci.
Síla Elefantu byla totiž i v jeho výkonném a velice přesném dělu, díky tomu měl tank i účinnější dostřel oproti protivníkovi.
Tyto výhody se mohly, ale rázem změnit v kritickou nevýhodu a to zejména pokud se Elefant dostal do těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. Ta mohla pak neohrabaného Elefant obklíčit a rychlým pohybem se udržovat za zády Elefanta a prakticky ho pomalu rozstřílet.
Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl představoval Ferdinand/ Elefant opravdový problém a díky tomu si získal i obrovský respekt, mohl být však ohrožen nepřátelskou pěchotou, protože měl absenci organické kulometné výzbroje. Tank tak potřeboval nutně silný doprovod pěchoty, či lehkých tanků jako doprovod po ochranu před nepřátelskou pěchotou. Mezi další nevýhodu patřil zcela jistě malý rozhled posádky, která musela velmi často otvírat poklopy a vystrkovat hlavy.
Těžký stíhač tanků Ferdinand a jeho pozdější verze Elefant byly však statisticky nejvíce úspěšné stíhače tanků za 2. světové války. Dokázaly mezi spojenecké tanky rozsévat zkázu a nejvíce úspěchu slavily ve velkých tankových bitvách na východní frontě. Nahlédněte do útrob tohoto obrněného obra a odhalte jeho tajemství.
Knihu zakoupíte zde