Dnes přijala pozvání k rozhovoru paní Petra Pospěchová, jejíž tvorba je nabízena na e-shopu Eiffel Optic v podobě knih Outdoorová kuchařka a Regionální kuchařka- Všechny chutě Čech, Moravy a Slezska
Dobrý den, paní Petro. Vím o Vás, že jste se narodila v Olomouci a první vzpomínky máte z Vizovic, jsou jistě úzce spjaty s Vaší rodinou. Tam jste prvně oddělila žloutek od bílku a byla to právě babička, která Vás uvedla do tajů vaření? Máte pro nás nějakou úsměvnou příhodu z Vašich úplných kulinářských začátků?
To by si asi vzpomněly obě babičky, které na mě u válu nebo u kastrolů dohlížely, ale bohužel už se jich nemůžu zeptat. Babičky byly ty, co mě učily vařit i péct, později v pubertě jsem vaření brala i trochu jako vzdor, protože naši mámu to tehdy v kuchyni moc nebavilo. Babička Vizovická, Marie, byla taková ta echtovní venkovská kuchařka, chvíli vařila i v hospodě a taky v závodce místního družstva papučářů. Lidi, co tam pracovali, na její jídlo dodneška vzpomínají, když se potkáme. Druhá babička, hanácká, byla spíš kuchařka městská, taková ta vzdělaná dáma, co uměla pět jazyků a mezitím jen tak levou zadní pekla skvělé koláče a božsky vařila.
Vystudovala jste sociologii, ale začala jste psát. Co bylo impulsem k tomu, že se z Vás stala spisovatelka/novinářka? Psala jste do Lidových novin, MF, vydala národopisnou Regionální kuchařku, Outdoorovou kuchařku, na co jsem ve Vaší tvorbě neupozornila, či dokonce pozapomněla?
Novinařina byla jasná volba od konce roku 1989, kdy se mně coby jedenáctileté dostal do ruky revoluční studentský časopis Přetlak. Hleděla jsem okouzleně na ty 
namnožené a svázané stránky, kde se na rovinu a chytře psalo o všem, co se zrovna dělo a bylo mi jasné, že až budu velká tak… Na gymplu už jsem si psala sešity zalomené do trojsloupce, což dovádělo k šílenství část učitelů, kteří chtěli mít spořádaně nalajnované zápisky. No a hned po maturitě, když mě napoprvé nevzali na vysokou, jsem se šla přihlásit do místních novin o místo. Vzali mě do kulturní rubriky a já jsem neohroženě sypala recenze na takové velikány jako Marian Varga, což bych si dneska už netroufla. Pak si pamatuji nějaké články o nacistech, což bylo v devadesátých letech dost aktuální téma – třeba když kamenem vystřelili oko cestující ve vlaku z Olomouce na Ostravu. Nebo zabili afrického studenta. O muzice jsem pak psala ještě v Brně, během studií na vysoké. Když jsem končila sociologii, dostala jsem možnost dělat ve svých prvních pražských novinách. S jistotou, kterou mají jenom štěňata, kterým jsem tehdy z novinářského pohledu byla, jsem odjela do velkého světa a učila se za pochodu. Skvělé pak bylo jak první angažmá v Týdnu, tak později v domácí rubrice Hospodářek, kde tehdy šéfoval Jindra Šídlo. No a odtamtud už mě draftovali na místo food writera na plný úvazek pro všechny přílohy Hospodářek.
Outdoorová kuchařka ? Přeložíte nám tento název? Znamená to něco v tom smyslu – najdi zde recept, který spojíš, se zážitkovým programem – uvař si v terénu?
V téhle knížce objevíte recepty na vandry, treky i jednoduché výlety s dětmi. Svoje si v ní najde ten, kdo chce děcka trochu zabavit na jednodenním výšlapu i drsný horolezec, který se chystá zdolat sedmitisícovku v Karakoramu prvovýstupem. Každý, kdo rád vyráží do přírody a chce mít lehký batoh s výživnými a rychle uvařitelnými ingrediencemi, tam má dost receptů, které ho můžou inspirovat a vést k chutnému jídlu v polních podmínkách.
Co se ve Vašich knihách můžeme dočíst zajímavého, co jinde nenajdeme?
Regionální kuchařka je unikátní v tom, že je kombinací etnografického spisu zaměřeného na všechny staré národopisné regiony Čech, Moravy a Slezska a výběru receptů z daných krajů. Těch nejtypičtějších posbíraných od babiček a taky ze starých národopisných knížek a od etnografů. V jednom kusu tohle jinde nenajdete. Outdoorová kuchařka je v našich končinách nezvyklým žánrem, něco podobného jsem objevila jen ve Spojených státech, ale tam vaří mnohem méně úsporně, pokud jde o čas, váhu surovin – čeští trekeři by nad jejich stylem ohrnuli nos. Na Outdoorovou kuchařku od nich mám zatím reakce veskrze pozitivní, asi nejvíc mě potěšil jeden starý tramp ze Slovenska, profesí kuchař, který mi napsal dlouhý dopis, že se bál, jaká snůška vygooglovaných blbin to bude, ale že smeká klobouk a Outdoorovka ho dostala. Kluci z našeho lezeckého oddílu mi ji pochválili s tím, že neví, zda podle ní budou vařit pod skalami, ale takovéhle věci by mohly minimálně obohatit jejich domácí jídelníček, byť zatím vařili nejvýš čaj.
Napadlo Vás někdy, že by z Vás byla skutečně výjimečná kuchařka a pořídila jste si vlastní restauraci?
Vařím a peču ráda a hodně, ale už jsme prošla tolika kuchyněmi svých kamarádů a viděla tolik únavy, zklamání a taky pár krachů, že do téhle branže budu vždycky fušovat spíš z dálky. Baví mě vařit pro blízké, péct quiche (francouzský slaný koláč pozn. redaktora) pro přátele, udělat třípatrový dort k celorodinným narozeninám, ale na to, abych stála celé dny od rána do večera u sporáku, na to mám moc neklidnou povahu.
Četla jsem o Vás, že když zrovna nejste v redakci, či v kuchyni, tak je Vaše záliba lezení po horách. Berete si s sebou svačinu nebo Vás láká udělat si ohýnek jako za dětských let a odpočinek spojit se zážitkem něco vlastního si upéci či uvařit na rozpálených kamenech? Valašský hruškový frgál by se pekl asi složitě , ale co třeba valašskou kyselicu? Ale bez zelí by to asi také nebylo ono, že? Co Vám v přírodě chutná nejvíce? Jsou to právě bramborové placky jako za dětských let, kdy se Vám spojují s vůni, rodiči a dětstvím?
Když jsme venku, bereme buď plynové vařiče nebo chystáme jídlo klasicky po vandrácku: na ohni. Teď jsme byli s klukama v Rumunsku a na Ukrajině a myslím, že některá jídla, co se během těch dní otočila v ešusu, by si spousta lidí dala i doma. Pohanka se špekem a opečenými praváky, kuskus se sušenými rajčaty a pestem, polenta s pečenými klobouky bedel… Kombinuji vždycky to, co zrovna roste v přírodě se skladnými a lehkými ingrediencemi sbalenými doma.
Prozradíte našim čtenářům, zda chystáte nějaké další překvapení v podobě nového knihy?
Mám pár nápadů, ale jsem trochu pověrčivá: nechte se překvapit, zahálení mi nikdy dlouho nevydrží.
Děkuji pěkně za rozhovor a přeji mnoho krásných lezeckých výletů, dobrých nápadů a šťastných zážitků.
Na závěr ještě 4 recepty z Outdoorové kuchařky.
Petra se narodila v roce 1978 v Olomouci, první vzpomínky má ale z Vizovic, odkud pochází část její rodiny a kde ji babička odmala nechala míchat tvaroh se žloutkem a vykrajovat cukroví. Vystudovala sociologii v Brně, od osmnácti let pracuje v novinách. O gastronomii začala psát v Týdnu, psala pro Hospodářské noviny a v současnosti píše pro MF Dnes, Reportér a Lidové noviny. Zbožňuje poctivou domácí kuchyni, zejména tu valašskou. Když zrovna není u počítače ani v kuchyni, chodí a leze po horách.
Outdoorovou kuchařku můžete zakoupit v eshopu Eiffel Optic – zde
Fotografie k článku: nakladatelství Smart Press.
Autor: Milena Drtinová