Byl označován za legendárního velitele ponorkového loďstva. Hlava Třetí říše, kterou si vybral sám Adolf Hitler. Karl Dönitz byl hlavním stratégem německé ponorkové války. Jeho strategie a taktika neomezené ponorkové války přivedla v roce 1942 Německo téměř k vítězství nad Velkou Británií.
Po Hitlerově sebevraždě byl i krátce prezidentem.
Po Druhé světové válce se, tak jako většina vysokých důstojníků stal válečným zajatcem. V Norimberském procesu byl posléze shledán vinným a odsouzen k 10 letům vězení. Rozsudek nad Dönitzem vyvolal celou řadu emocí a byl vnímán jako velice kontroverzní. Někteří se domnívali, že by měl být oběšen, ovšem celá řada námořních důstojníků z řad Spojenců vyjádřila své silné znechucení a nesoulad s tímto rozsudek, protože podle těchto důstojníků byl Dönitz odsouzen za to, co běžně praktikovali i oni sami. Sám Chester Nimitz veřejně prohlásil, že neomezenou ponorkovou válku vedly Spojené státy americké v Tichém oceánu od prvního dne, kdy vstoupily do války. Tato informace vyvolala velké rozrušení.
O Karlu Dönitzovi koluje celá řada legend mýtů, které ho ukazují jako příkladného a velitele s rytířskou ctí. Těmto mýtům a legendám si protiřečí několik faktů, zejména Dönitzův, až fanatický nacismus, absolutní věrnost Hitlerovi a velice riskantní nasazení ponorek s vysokými ztrátami.
10 let vězení si odpykal vezení ve Spandau v Západním Berlíně. Byl propuštěn po úplném odpykání trestu tedy 1. října 1956. Odešel do ústraní do malé vesničky Aumühle, která se nachází ve Šlesvicku-Holštýnsku, severní část Západního Německa.
Napsal dvě knihy svých pamětí. První kniha s názvem Zehn Jahre, Zwanzig Tage (deset let a dvacet dní) popisuje jeho zážitky a napjaté situace coby velitele lodi (10 let) a prezidenta Německa (20 dní). V knize mimo jiné popisuje nacistický režim, jako produkt své doby a popírá svou odpovědnost na zločinech spáchaný Třetí říší.
Ve druhé knize Mein Leben wechselvolles popisuje události ze svého života před rokem 1934. Tato kniha se poprvé vydala v roce 1968 a nové vydání vyšlo v roce 1998 s revidovaným titulem Mein Leben soldatisches.
Zbytek života prožil spíše v ústraní a zcela výjimečně se sešel s americkými sběrateli německé námořní historie. Roku 1980 na štědrý den, zemřel na infarkt myokardu. Jako poslední německý důstojník v hodnosti velkoadmirál byl poctěn mnoha bývalými vojáky a zahraničními námořními důstojníky, kteří se přišli poklonit jeho památce v den pohřbu, který se konal 6. ledna 1981. Karl Dönitz byl pohřben na hřbitově Waldfriedhof Aumühle bez vojenských poct, jako obyčejný civilista. Vojáci Bundeswehr se pohřbu nesměli zúčastnit v uniformě. Tento rozkaz platil především pro Roal Navy. Nicméně celá řada německých námořních veteránů a důstojníků se vzepřela splnit tento rozkaz a přišli v uniformách. Pohřbu se takto zúčastnil i reverend Dr. John Cameron a také přes sto nositelů Rytířského železného kříže.
Tato kniha vykresluje a kriticky hodnotí osobnost a působení Karla Dönitze za druhé světové války i po ní.
Knihu zakoupíte zde
